Úkryt Před Bouří

Když v dáli světlo slábne, mraky se sbíhají
Tma do oken i duší se škrábe potají
A nikomu se nelíbí, co sám v zrcadle zří
Pojď dál, řekne ti ona
Jsem tvůj úkryt před bouří

Já procházel jsem deštěm, už nevím kolikrát
Byl promočený na kost, únavou nemoh' spát
A stavěl vzdušné zámky, které vítɾ nezboří
Pojď dál, řekla mi ona
Jsem [A]tvůj úkryt před bouří

Já slyšel jsem [A]své srdce, že jak zvon [C7]vyzvání
A nevěřil, že zrovna mně dnes patří pozvání
I když nejsem [A]jeden z těch, co se snadno pokoří
Pojď dál, řekla mi ona
Jsem [A]tvůj úkryt před bouří

Za okny zuřil orkán, však v srdci klid jsem [A]měl
Já nikdy žádnou krásnější jsem [A]v světě neviděl
A bál jsem [A]se, že zmizí, hned jak oči zamhouřím
Pojď dál, řekla mi ona
Jsem [A]tvůj úkryt před bouří

Tak první bouře ztichla a po ní slunce zas
Že jsem [A]tam, kde mám být, já pochopil jsem [A]včas
A společně jsme zaháněli všechna příkoří
Pojď dál, řekla mi ona
Jsem [A]tvůj úkryt před bouří

Až na konec světa, pak zpátky já s ní šel
A těch pět překrásných slov mockrát uslyšel
I věčný tulák na návraty moc ɾád uvěří
Když uslyší ta slova
Jsem [A]tvůj úkryt před bouří