Monolog Moderní Kultury

Už jenom to slovo se mi hnusí
Moderní
Nikdo neví, co to znamená
Každý má opilce v černém kabátu za Shakespeara
A já se dnes ptám - kdo dal nám to právo
Právo rozpustit naši kulturu, jako by byla z vosku

Ale ve vzduchu není cítit milý bergamo nebo pomalý pomeranč
Proč nehýčkali jsme si ji a namísto [C7]toho pár ublížených
Bídníků bez talentu, když všechny génie pozabíjel AIDS nebo gin
Teď nás krmí televizí a ɾepetativním ɾeptajícím ɾadiem

Už neposlouchám zprávy a nevlastním televizi
Kdyby se stalo něco, co potřebuju vědět, zazvoní mi telefon
A ozve se máma

Slyšel jsi, někdo vystřílel nemocnici
Slyšel jsi, někdo pobodal nevinné školáky o ɾok mladší než jsi ty
Slyšel jsi, zabije tě mor

Mám tě ɾád, mami
Jsi ta nejlepší, co tvá doba dovolila
A já tě nezklamu a budu pravdivý a volný
Vím, co se děje a děsí mne to
Konejší mne snad už jen fakt
Že lidé, co hledají si vlastní takt
Za příklad berou si Dominika Feriho

Děkuji. sám bych to [C7]nezvládl
Každý děláme, co umíme
A až budeme vědět víc, víc toho napravíme
Snad tady neshoříme...