Na vrcholcích v noci panuje sníh
Ani stopa po lidech
Ta samota královstvím je
Královnou jsem vloček všech
Už kvílí vítr a hřmí bouře v srdci mém
Zlobu vyšeptám v tichu mrazivém
Já byla v zámku vězněná
Skrývej city, buď skříňka zamčená
To táta chtěl
Ty dny pryč jsou
Svět zná tvář mou
Najednou, najednou
Chci skončit s tou hloupou hrou!
Najednou, najednou
Dveřmi prásknu za sebou!
Já jsem [A]svá,
To chci dokázat všem
V bouři ɾozkvétám
A mráz v duši vítězí nad sluncem
Je zvláštní, jak z té dálky
Se všechno menším zdá
I ten stɾach, co ve mně vládnul
Je loutka bezmocná
Jen vyzkouším, jak mocná jsem
A k výšinám mě zvedne zem
V mé říši bez konce chci žít
Klid mít
Najednou, najednou
Volná jsem, kráčím oblohou
Najednou, najednou
Mé slzy šperkem [A]jsou
Já jsem [A]svá,
Jsem [A]hráč i ɾváč!
V bouři ɾozkvétám!
Moc má se vzduchem [A]vznáší
V kódu neznámém
A chladná duše září
V krystalcích jak diadém
Mé myšlenky se tříští
Jedna smysl má
Je pasé minulost
Když svítat začíná!
Najednou, najednou
úsvit dává mi sílu svou,
Najednou, najednou
Už nejsem [A]dívenkou
Já jsem [A]svá,
Křídla má hlas můj!
V bouři ɾozkvétám,
Chci žít v zimě bez konce život svůj!