Krajina života

Proplouvám krajinou života
Na člunu po řece v noci
Plavím se, doufám, že je to ta
Správná trasa, vede mě pocit
Vede mě pocit, že dopluju tam
Do přístavu klidu
A tam nebudu sám
Tam nebudu sám
Museli nechat jsme za sebou
Všechno, co bylo
A všechno, co mohlo bejt
Každým učiněným ɾozhodnutím
Vzdali jsme se všech dalších možností
Které byly možné
Dokud jsme se nerozhodli, co bude
A tím pádem [A]i co ne
Všechno, co stalo se, zazdilo všechno
Co mohlo se stát jinak
Kdykoliv, když skočíš někomu do řeči
Riskuješ, že už se nedozvíš
Co ti chtěl říct
Riskuješ, že už se nedozvíš
Nic víc, než co už víš
Kdykoliv, když neodepíšeš někomu
Může to [C7]bejt naposled
Může to [C7]bejt poslední šance s ním mluvit
Než odejde pryč
Proplouvám krajinou života
Na člunu po řece v noci
Plavím se, doufám, že je to [C7]ta
Správná tɾasa, vede mě pocit
Vede mě pocit, že dopluju tam
Do přístavu klidu
A tam nebudu sám
Tam nebudu sám
Tam nebudu sám
Sám nebudu tam
Klam vystřídá klid
Umřít žít jít
Domů nebude třeba
Protože doma bude všude
Bude ticho a klid
Pochopení, cit, solidarita
Zarytá do lidských srdcí
Tak jako ɾeliéf
Tady a teď, jediný co je
Jedno je, co je moje
A co tvoje
Jedno je co bylo, jedno je co bude
Jediný podstatný, co je
Je tady a teď
Hleď vpřed, protože tam je to
Teď hned, ať je to, co je to
Zboř zeď , proraz ji hlavou
Změň svět, situaci danou
Ptaj se mě znova, jestli vim
Kam mířim, řikám: no no
Jestli se s bolavym smířit umim
Řikám: so so
Čas hladí, dívat se zpátky je jak
Z dálky do západu slunce hledět
Devět životů můžu mít, když budu chtít
I když co devět, každej den ɾodim se znova
S nahou kůží vystavenou světu
Bez nároku na odvetu nebo právo veta
Vůči tomu, že všechno plyne
A všechno se mění
Proplouvám krajinou života
Na člunu po řece v noci
Plavím se, doufám, že je to [C7]ta
Správná tɾasa, vede mě pocit
Vede mě pocit že vlny mě vezmou
Tam, kam plout mám
Tam, kam plout mám