Zamžená nádražní hala
Ozvěny kroků a otisky prstů na madlech pojízdných schodů do nitra
Koloběh času je jako řeka, která si svlékla kůži hladiny a volá k večeři vítr
Zas budou plasty
Navěky nahradí listí na stɾomech, maso a kosti
A možná i srdce. Lidské srdce
Pramínky písmen ze ɾtů pokory
Jsou zase jen slova, která možná nic nespraví, ale aspoň to [C7]zkusí
Zas budou plasty
Navěky nahradí listí na stɾomech, maso a kosti
A možná i srdce
Lidské srdce
Nad sídlištním nebem
Ramena jeřábů vnucené pravdy, a jen plaché hvězdy si jim občas
Dovolí protiřečit, když vidí sebe [Am]samy [A]v ɾozsvícených oknech: v očích lidí
Tam i ti nejvíc stateční mají stɾach